IMPROVIZACE V RODIČOVSTVÍ – DÍL 1/2
Drahý rodiči,
vím, že jsi unavený.
Jo. Čtu ti myšlenky.
Tys dneska ráno nemohl najít druhou ponožku, děcko se ti vztekalo kvůli rohlíku, který byl MOC OPEČENEJ, a do školky jste dorazili s jazykem na vestě a zubní pastou ve vlasech.
A tohle je… úterý?
Výborně. Protože teď ti řeknu něco, co tě buď:
1. uklidní,
2. nebo konečně probudí.
⸻
👉 RODIČOVSTVÍ NENÍ PODLE PLÁNU. JE TO IMPROVIZACE.
A pokud čekáš, že to konečně „bude klidnější“, „ustálí se to“, nebo že „děti začnou spolupracovat“, tak ti řeknu pravdu, kterou ti v porodnici neřekli:
Tohle je show bez scénáře.
Každej den jsi na jevišti.
A hádej co?
Publikum (čti: tvoje děti) si každý ráno napíšou nový děj.
⸻
💥 TAKŽE CO TEĎ?
Buď:
• se z toho zhroutíš,
• nebo začneš hrát jejich hru.
A víš, co říkáme my, co hrajeme improvizační divadlo?
„ANO, A …“
To znamená:
Přijímáš realitu – a přidáváš k ní něco svého.
A to je přesně to, co tě zachrání.
⸻
🎬 PŘÍKLAD Z PRAXE
Tvoje dítě ti oznámí:
🧒 „Tati, já dneska nemůžu do školky, protože mám svatbu s plyšákem.“
Špatný táta řekne:
„To je blbost, oblíkej se, jedeme!“
Skvělej táta řekne:
„ANO, A … Vezmeš si školkovou svačinu, jinak ti přijde jen půlka hostů.“
Když s nimi začneš hrát, vyhráváš.
Protože jsi s nimi. V jejich světě.
A v tom světě se budují vztahy. Důvěra. Láska. (A taky si čistí zuby bez křiku.)
⸻
🤯 CHCEŠ TAJNÝ TIP?
Improvizace není chaos.
Je to svoboda v chaosu.
Je to schopnost být přítomný. Rychlý.
A nebát se, že to děláš blbě. Protože to všichni děláme blbě.
Ale někteří z nás se u toho smějou. A to je celý rozdíl.
