SPOLUPRÁCE NENÍ O TOM, KDO MÁ PRAVDU. JE TO HRA NA PŘIHRÁVKY.
Když se řekne „týmová práce“, většina lidí si představí něco jako koordinovanou operaci – přesný plán, jasné role, ideálně bez emocí.
Jenže realita?
Někdo přijde pozdě. Někdo má úplně jiný nápad. Někdo má pocit, že ho nikdo neposlouchá. A najednou je z týmu spíš směsice jednotlivců, co si jedou každý po svém.
IMPROVIZACE TOHLE ZNÁ – A UČÍ TO LÉPE ZVLÁDAT.
V improvizaci nemáš žádný scénář. Jen parťáka, se kterým jsi na jevišti. A buď si budete přihrávat, nebo to celé spadne.
Proto se používá princip „Ano, a…“
Ne proto, že bych měl se vším souhlasit. Ale proto, že když něco rozvíjím, tvoříme společně.
„Ano, a pojďme se na to podívat ještě z jiného úhlu.“ „Ano, a můžeme to zkusit i v malém měřítku.“ „Ano, a co kdybychom zapojili i ostatní?“
Tohle kouzelné „ano, a…“ není kouzlo vtipu. Je to kouzlo důvěry a spolupráce.
V ČEM TO MĚNÍ HODNOTU TÝMU?
Lidi se začnou poslouchat. Nápady se neukončují, ale rozvíjejí. Kritika se mění v konstruktivní dialog. A najednou to, co znělo nemožně, dává smysl.
Někdy stačí změnit jednu větu. Místo „To nebude fungovat“ zkus říct: „Ano, a víš, co by to mohlo ještě vylepšit?“
Možná nezměníš celý tým.
Možná nezměníš celou firemní kulturu.
Ale změníš svůj přístup. A to je zatraceně dobrý začátek.
